Ježyšimaryja, moravák!

Jsem spjet

17. ledna 2017 v 12:53 | Viollet |  Sebevědomí a mindrák
Si rikam, ze bych po tech sedmi mesicich mozna mohla napsat clanek, haha. Blog jsem dobrovolne nezavrhla, to ne. Odesel nam kompjutr, toz jsme ho dali opravit, on pak fungoval dalsi mesic a nakonec se odebral do kremikoveho nebe uplne, se vsemi daty (opet). Pote nasledoval mobil. Na jednu stranu muzu rict, ze mi to tak aj vyhovovalo, bo me prestaly obtezovat nezadane hovory a na zdi jsem dlouho nevidela zadny obludny recept, trebas na lasagne ze stareho toustoveho chleba nebo oreo dort o 576598476458967458 kaloriich (se ze me stal docela gastronomicky nacek).

Jeden by si myslel, ze jsem za tak dlouhou dobu zazila jistojiste spoustu dobrodruzstvi! Opak je vsak pravdou, pokud nepocitam nedobrovolne vylety do Berlina, pac i vyrizovani hloupeho pasu se neobejde bez byrokratickeho pekla. Aby toho nebylo malo, v nedelu se tam chystam uz napotreti, tak o Berlinske zdi polepene zvykackama a kosmickych zachodech na benzinkach snad priste.

Zde by bylo vhodne vmistit umeleckou prilohu, ale jelikoz postradam jakykoliv program na upravu fotek, bude kulove.

Tento clanek ma 0,01% vypovedni hodnotu a neni nicim jinym nez vykrikem do prazdna, ze stale jeste ziju a hodlam sem psat.
 

Rotující chaos v pračce

6. května 2016 v 19:16 | Viollet |  Sebevědomí a mindrák
S novyma kvasovyma barvama si zatim moc nerozumim. Na prvni pokus se mi podarilo zabarvit stul, podlahu a dokonce i zed (to slo nastesti jaks taks dolu, toz si nikdo nevsimnul O_O). Druhy a treti vykres se nepovedl, ctvrty uz jsem nervama zmuchlala a vyhodila do kose. Nakonec jsem si rekla, ze se s tim nebudu smolit. Vysledkem budiz tato narychlo nacmarana pracka, jejiz obsah odrazi me aktualni dusevni rozpolozeni:


Casto se ptam, kam zmizela moje trpelivost.

Létající oregáno

14. dubna 2016 v 15:44 | Viollet |  Ze skicáře
Puvodne jsem chtela nacarat nejakou rychlovku na zahrati ruky, bo kdyz dlouho nic nedelam, zdreveni. Nakonec se to jaksi protahlo, v polovine me presla chut. Pak jsem ze suflete vyhrabala svou oblibenou herni triologii a tim byly veskere pokusy o produktivni cinnost pohrbeny na nekolik dalsich tydnu.


 


Ády a já

11. února 2016 v 14:11 | Viollet |  Ze skicáře
Napad, nacarat cosik pro Adyho, mi prisel velice mily, kdyz uz jsme se tolik mesicu nevideli. Taky jsem nutne potrebovala zakryt flek ve skicaru, pac posledne mi tam zaletela sladkost a zanechala stopu. Vysledne reseni jest celkem kontraproduktivni, bo skicar neni na malbu akrylem uzpusoben, a druha strana je ted cela zvlnena a vicemene nepouzitelna pro nejakou hodnotnejsi kresbu. Nu coz, s tim si taky nejak poradim. Musim se naucit svuj "vytvarny denik" brat opravdu jako vytvarny denik, ne jako posvatnou drahou knihu, kde se nesmi nic posmolit, bo s takovou mam pak ruku v kreci a nikam se poradne neposunu.



Prošlý jogurt a kosmický apokalyptický vysavač

4. února 2016 v 18:55 | Viollet |  Ze skicáře
Jednoho dne, jeste na zakladni skole, prinesla ucitelka do hodiny biologie jogurt. Nebyl to jogurt jentak ledajaky, nybrz boruvkovy. A radne plesnivy. Prochazela takhle tridou, kazdemu dala nahlednout, a mistnosti se ozyvalo, jedno po druhem, detsky pisklave "fuuuuiiii". Ze pry se ta plisen musi taky citit konsternovane a vylekane, kdyz vidi nase gzychty.



Koule v ohni

20. ledna 2016 v 19:56 | Viollet |  Komiks
Predevcirem se mi stala takova absurdni vec (jako by cela ma existence nebyla protkana absurdnimi vyjevy vystrizenymi z komiksu). Sedim si takhle v kuchyni a caram, mezitim se na grilu opekaji jakesi rybi koule. Jelikoz jsem si za tech par mesicu zvykla, ze thajska kuchyne dokaze obcas pekne smrdet, puch ignoruju a soustredim se na svou cinnost. Aniz by mi po nekolika dlouhych minutach bylo divne, ze kuchyn smrdi celkem fest, dale sedim s nosem zaborenym ve vykresu, dokud dvere nerozrazi zdesena Steffova mati s tim, ze malem hori. Obed cerny jak uhel, kuchyn zakourena tak huste, ze slo sotva videt, a o zapachu na skvarek spalene ryby ani nemluve. Teprve v ten moment zvednu hlavu a zjistim, ze je cosik spatne.
Co by se stalo, kdyby opravdu zacalo horet, toz to je otazka. Kazdopadne me tato udalost privedla ke staremu napadu na komiksovy strip (sic se vyse vypsany incident tyka spis nepozornosti nez neschopnosti v kuchyni), pokud se to tak da vubec nazvat.


Vetsi rozmer na tumblru nebo deviantArtu.

Gumová bageta

14. ledna 2016 v 16:00 | Viollet |  Knižní vazba
Konecne se mi podarilo nastelovat skener! Necht zijou kvalitne oskenovane kresby, dokumenty monstroznich velikosti a zasekany kompjutr. A pry ze to nejde (aneb co si clovek neudela sam, to nema).

Uprene hledim na posledni dva listy sveho vandrakoidniho projektu a premyslim nad nazvem clanku. Pak me najednou napadne ''gumova bageta''. Spise nez nechut citim jakousi nostalgii. Tezko uverit, ze se mi styska po domove. Po prochazkach zaplivanymi sidlistmi, soc panelacich, ochuzenem pseudolese a gumovem pecivu. Na prvni pohled docela odpudiva kombinace. Na ten druhy pravdepodobne moje muza...



Výzva ''Já obrazem''

6. ledna 2016 v 18:41 | Viollet |  Sebevědomí a mindrák
Kdyz se pomyslne prohrabavam historii sveho blogovani, je to uz podruhe, co se zucastnuju nejake vyzvy. Muj vnitrni narcis samozrejme nemohl odmitnout neco tak lakaveho jako vyjadrit sve ja jednou fotkou, ktera ma za ukol zachytit nekolik malo vystiznych predmetu. Stvoritelem tohoto ''retezaku'' jest Monica Otmili, ktera mimochodem vybizi kohokoliv, kdo ma chut se zucastnit.

Ze zacatku mi vrtalo hlavou, co vsecko k sobe naskladat, bo vetsina meho jmeni zustala doma. Nakonec z toho vzniklo cosik takoveho:


Zacneme trebas brylema.


Deprese všední i sváteční

24. prosince 2015 v 21:17 | Viollet |  Komiks
Presne po roce je fejsbuk opet zamoren kvanty nevkusnych, v malovani zpatlanych Vanocnich prani (v nekterych pripadech se to dokonce hybe a blika) a kycovitymi basnickami. Ze pry jde o svatky klidu a miru, kdy se maji lidi tolerovat, byt k sobe mili, uprimni a kdovico jeste (jako by se k sobe nemohli chovat hezky dele nez jen par dni v roce). Zel bohum, ani letos ze sebe nemuzu oklepat silne nihilistickou naladu.


Vetsi rozmer na tumblru nebo deviantArtu.

Ale aspon se snazim.


Vakuum v palici

16. listopadu 2015 v 17:01 | Viollet |  Sebevědomí a mindrák
Posledni tri clanky stoji za mrvu. Teoreticky bych je mohla smazat a zanechat v archivu hlubokou diru (a mozna to taky udelam). Premyslela jsem, cim to je. Proc mam uz tri mesice tvurci krizi, proc nemam absolutne zadnou motivaci normalne fungovat. Obcas clovek potrebuje nokturnovat do peti, aby dostal odvahu se rozepsat...

Mesice zpatky jsem si neprala nic jineho, nez zabalit kufry a zrychtovat se do zadele. Pryc ze skoly, z domu, z Ceska. Coz se mi nakonec splnilo. Zel bohum nemuzu rict, ze by se mi o tolik ulevilo.
Jakkoliv mne skola drive lezla na nervy, az ted si uvedomuju, jak moc mi chybi. Minimalne davala memu fungovani jakysi rad. A zasypavala me (kolikrat hloupymi) ukoly, ktere zraly podstatnou cast volneho casu, coz bude nejspis ono - vsici vime, ze prave pri nedostatku casu a prostoru ma mozek nejlepsi napady a tomu se pak tezko odolava. Pricteme nesnesitelnou atmosferu doma a mame perfektni motivator. Jakkoliv moc nahovno bylo, vzdycky jsem si mohla o vikendu privstat, nasednout na vlak a navstivit zname, smazit spolu hry, jit se projit do lesa, vytahnout Adyho pod schody a klevetit... Bylo se na co tesit, clovek si techhle chvil vazil. Taky bylo snazsi vytahnout vykres a delat, pac vicemene nebylo na vyber. Chtelo to unik od reality, zalostne. Az kdyz se mi konecne podarilo vypadnout pryc, mam pocit, ze teprve ted me vsecky ty schizy dohnaly, jakkoliv moc jsem si je drive nechtela pripustit. I kdyz uz me prakticky nema co stresovat, porad se nemuzu zbavit depresi, pocitu uzkosti a panickych ataku, ktere mi pomalu znemoznujou vyjit ven z domu. Obcas si pripadam tak akorat na Chocholouska.
Zalostne potrebuju nejakou pravidelnou cinnost a spolecnost dalsich lidi, protoze bavit se kazdy den jen s jednim clovekem vazne nestaci, popravde mi z toho obcas dost hrabe (jakkoliv moc mam Stefana rada).

PS: Poridila jsem si sadu sesitu, abych mela kam zapisovat myslenky a napady. Je to daleko praktictejsi, jak mit vsude roztahanych 4850938 papirku, ktere pak stejne omylem vyhodim. Toz me napadlo je trochu vylepsit, lepe se pak do nich pise.



Vasilisa Prekrasna v podani Ivana Bilibina a napis v hlaholici. Nemuzu mit vsude runy.

Další články


Kam dál

Oblíbené blogy

Odkazy



Credits
goodstuffnononsense.com, rodiennes.deviantart.com, orangedotgreen.deviantart.com, angooy.deviantart.com, suicdekng.deviantart.com

© 2011-2017 Viollet