Ježyšimaryja, moravák!

Březen 2013

Balada o burdylu v tašťce (poučení z předchozího dobrodružství nulové)

30. března 2013 v 19:31 | Viollet |  Sebevědomí a mindrák
S pomale přecházejícím ročním obdobím, obloha mění svou barvu ze zimní fekální hnědé na typickou noční černomodrou, v důsledku čehož byvá v pozdních večerních hodinách tma jak v rici. Inu, právě touto dobou vracela jsem se z autobusáku dom, což není zrovna sympatická cesta. Tož jsem tak přemítala, co mi šici porád dokolečka omílají, že mám robit: ''dej si ten pepřák do kapsy a drž ho v ruce, kdyby tě náhodou někdo přepad.'' ''Hahaha, jak příhodné! Vypeču se na to, jaká je pravděpodobnost, že se na mě nalepí jakýsi sériový vrah, opilec, feťák, zloděj, psychopat či úchyl?'' Vyprdla jsem se tedy na preventivní opatření a spolu s mikro hloučkem lidí, kerý vystoupil z autobusu semnou, zamířila jsem do jakési pochybné uličky, kerá vypadala o cosi méně pochybněj než ulička druhá, mířící směrem k parku, kde je mimochodem tma jak v rektu. Po chvíli, co mě napadlo se otočit, se zděšením jsem zjistila, že většina lidí odbočila kajsi do háje, a že tu zůstali enem jakýsi dva chlopi, co šli předemnú. Tož co, jsou dva, to se nicmoc nemůže stát. Jakštakš klidným krokem si to rázuju rovno směr hala, dyž tu ten pochybný chlop s pleší, věku relativně mladého, zastaví před jedním domem. Ňák divně očumuje dvěře, ale dovnitř nejde, ha. Třeba zapomněl klíče, bo co. Avšak najednou si mě všimne. Stoja a divně čumi. Mé sebevědomí jaksi kleslo. Nenápadně ho zkouším obejít, avšak ono to ide docela těžko, dyž vás daný objekt upřeně hypnotizuje. A pak se nalepil za mě. ''No dopytla,'' napadlo mě. ''Třebas je to fakt ouchyl.'' Zrychlila jsem do kroku, sice enem trošku - schválně, co udělá. A ten hovád zrychlil též. Tož jsem zrychlila o cosi víc - zase přidal a byl mi ešče blíž, ba dokonce na mě začal mluvit! ''Nezrychluuuuj...'' Odporný hnusný slizký hlas. To už mě fakt chytl panický attak, co mám robit. Uhla jsem na cestu a nechala ho jít předemě - nenechám si vrazit kudlu do chrbátu, to už ho radšej chcu mít na očách, až bude chtít páchat vraždu... A stejně furt čuměl! Přepadla mě úzkost. Poslepu jsem chmatala do tašťky pro pepřák, ale byla tak narvaná všemožnýma pyjovinama, že ho nebylo možno nikde nalézt. V mozku mi právě buchla menší atomovka. Šel bokem a stále čuměl, pak se najednou zastavil u banky, hned vedle daší posraté temné uličky. Porád jsem chmatala v tašťce. Tuše, mandarinka, propisky... Pak jsem konečně vytáhla cosi oválného tvaru. S vítězným úsměvem uvnitř, zvedla jsem ruku. Bylo to lepidlo. Následovalo jen přidušené ''kurva''. A zase tím úchylným utišeným hlasem: ''Kam utíkáš, nezrychluuuj!'' Tož co, dořitě. Ulepit k smrti ho nemožu, tuš vražená do oka ho nezabije, navíc mám nahovno mušku, redisperem ho neubodám, řezák nevím, kde je, a mandarinka ho též asi nezastaví, ledaže bych ho zkusila uplatit. Hahaha - následoval zoufalý pokus, pravděpodobně můj poslední v životě - vzala jsem nohy na ramena a vystřelila včil jak jen to šlo...

...díky bohům za to, že o cosi dál byl jakýsi iný chlop, kerý mě doprovodil skoro až dom. Bo by to ináč špatně dopadlo (aspoň mám poučení pro příště, že nemám srát na moudré rady bližních svých). A věřím temu, že až si to přečte přýtel, bude mě pravděpodobně chtít zaškrtit za to, jaký jsem nezodpovědný moron. :)))))))



Rozfrclá mandarinka v tašťce

16. března 2013 v 14:04 | Viollet |  Sebevědomí a mindrák
Je temu pár měsíců, co jsem objevila poklad. Cosi naprosto úžasného a epického, nádherného, co ešče dluho po poslechu zanechává zvláštní pocity a mrazení v zádech... Z popisu by se dalo říct, že ide o cosik hudebního charakteru, což je pravda. A jelikož nejsem zrovna mástr, co se popisu týče, a dokážu donekonečna mlet srágory takřka ohovně, trošej to zkrátím. Jedná se právě o tudle skupinu, Wardrunu.
Posluchám metal - konkrétně folk, viking, pagan, občas aj black či death. Někedy se však stává, že mám trošej měkčejší náladu a pustím si čistý folk. V playlistu teho moc nebylo, enem Omnia, Faun a Beltaine, což už mám naposluchané bilionkrát, tož jsem se pustila do hledání čehosi nového a našla právě výše zmíněnou skupinu. S velkým očekáváním jsem si stáhla jejich první album, Runaljod - gap var Ginnunga, jelikož z odezvy posluchačů na last.fm nevypadalo, že by šlo o jakýsi pochybný dreck. Popravdě, Wardruna předčila veškerá má očekávání a s čistým svědomím můžu říct, že se jedná o opravdový mástrpiss. Jedinečný zvuk, snad proto, že hrajou na historické nástroje, keré nejsou tak úplně běžné. Jejich druhé album ''Yggdrasil'', keré vyšlo letošním rokem, též stojí za zmínku. Každopádně, až výjde třetí, keré se bude pravděpodobně menovat ''Ragnarök'', a esli budu mít peníz, pravděpodobně si ho kupím, ahaha.
Někomu může tahle hudba přijít nudná a neúderná, jak říkal můj chlop, někomu může učarovat stejně jako mě. Ale myslím, že šanci si určitě zaslouží (teoreticky bych sem mohla fláknút ukázku z jutubi, ale přinde mi, že by to bylo stejně tak napytel, jako rozřezat obrázek na kusy - doporučuju poslechnout celé album)...

Tož mám konečně napsáno, co jsem chtěla už delší dobu. A též mi byly před dvěmi týdny poslány ony prachy za ilustraci, docela zajímavé, jak rychle stihly vyfičet ze šrajtofle ven, kurde. Pré že mě dát peníze je katastrofické.


Oblíbené blogy

Odkazy



Credits
goodstuffnononsense.com, rodiennes.deviantart.com, orangedotgreen.deviantart.com, angooy.deviantart.com, suicdekng.deviantart.com

2011-2017 pieklo.blog.cz