Ježyšimaryja, moravák!

Balada o burdylu v tašťce (poučení z předchozího dobrodružství nulové)

30. března 2013 v 19:31 | Viollet |  Sebevědomí a mindrák
S pomale přecházejícím ročním obdobím, obloha mění svou barvu ze zimní fekální hnědé na typickou noční černomodrou, v důsledku čehož byvá v pozdních večerních hodinách tma jak v rici. Inu, právě touto dobou vracela jsem se z autobusáku dom, což není zrovna sympatická cesta. Tož jsem tak přemítala, co mi šici porád dokolečka omílají, že mám robit: ''dej si ten pepřák do kapsy a drž ho v ruce, kdyby tě náhodou někdo přepad.'' ''Hahaha, jak příhodné! Vypeču se na to, jaká je pravděpodobnost, že se na mě nalepí jakýsi sériový vrah, opilec, feťák, zloděj, psychopat či úchyl?'' Vyprdla jsem se tedy na preventivní opatření a spolu s mikro hloučkem lidí, kerý vystoupil z autobusu semnou, zamířila jsem do jakési pochybné uličky, kerá vypadala o cosi méně pochybněj než ulička druhá, mířící směrem k parku, kde je mimochodem tma jak v rektu. Po chvíli, co mě napadlo se otočit, se zděšením jsem zjistila, že většina lidí odbočila kajsi do háje, a že tu zůstali enem jakýsi dva chlopi, co šli předemnú. Tož co, jsou dva, to se nicmoc nemůže stát. Jakštakš klidným krokem si to rázuju rovno směr hala, dyž tu ten pochybný chlop s pleší, věku relativně mladého, zastaví před jedním domem. Ňák divně očumuje dvěře, ale dovnitř nejde, ha. Třeba zapomněl klíče, bo co. Avšak najednou si mě všimne. Stoja a divně čumi. Mé sebevědomí jaksi kleslo. Nenápadně ho zkouším obejít, avšak ono to ide docela těžko, dyž vás daný objekt upřeně hypnotizuje. A pak se nalepil za mě. ''No dopytla,'' napadlo mě. ''Třebas je to fakt ouchyl.'' Zrychlila jsem do kroku, sice enem trošku - schválně, co udělá. A ten hovád zrychlil též. Tož jsem zrychlila o cosi víc - zase přidal a byl mi ešče blíž, ba dokonce na mě začal mluvit! ''Nezrychluuuuj...'' Odporný hnusný slizký hlas. To už mě fakt chytl panický attak, co mám robit. Uhla jsem na cestu a nechala ho jít předemě - nenechám si vrazit kudlu do chrbátu, to už ho radšej chcu mít na očách, až bude chtít páchat vraždu... A stejně furt čuměl! Přepadla mě úzkost. Poslepu jsem chmatala do tašťky pro pepřák, ale byla tak narvaná všemožnýma pyjovinama, že ho nebylo možno nikde nalézt. V mozku mi právě buchla menší atomovka. Šel bokem a stále čuměl, pak se najednou zastavil u banky, hned vedle daší posraté temné uličky. Porád jsem chmatala v tašťce. Tuše, mandarinka, propisky... Pak jsem konečně vytáhla cosi oválného tvaru. S vítězným úsměvem uvnitř, zvedla jsem ruku. Bylo to lepidlo. Následovalo jen přidušené ''kurva''. A zase tím úchylným utišeným hlasem: ''Kam utíkáš, nezrychluuuj!'' Tož co, dořitě. Ulepit k smrti ho nemožu, tuš vražená do oka ho nezabije, navíc mám nahovno mušku, redisperem ho neubodám, řezák nevím, kde je, a mandarinka ho též asi nezastaví, ledaže bych ho zkusila uplatit. Hahaha - následoval zoufalý pokus, pravděpodobně můj poslední v životě - vzala jsem nohy na ramena a vystřelila včil jak jen to šlo...

...díky bohům za to, že o cosi dál byl jakýsi iný chlop, kerý mě doprovodil skoro až dom. Bo by to ináč špatně dopadlo (aspoň mám poučení pro příště, že nemám srát na moudré rady bližních svých). A věřím temu, že až si to přečte přýtel, bude mě pravděpodobně chtít zaškrtit za to, jaký jsem nezodpovědný moron. :)))))))




Aby se neřeklo, že tendle článek postrádá jakýkoli kulturní přínos, závěrem sem přikládám čerstvý pokus novými akvarelovými pastelkami. Kdo smaží wowko, moh by poznat draeneiku s nepřirozeně krátkýma nohama, hehe...
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Taychi Taychi | E-mail | Web | 30. března 2013 v 20:16 | Reagovat

Eště že to dobre dopadlo, bo nevim, co bych četla za chujoviny... Wowko nesmažim, páč já smažený věci nerada, ale líbi se mi to. Dobrej džob!

2 Yu Yu | Web | 30. března 2013 v 20:23 | Reagovat

Moooc pjekná věc, hezky barvená, fakt prímové dílo!
Co se té krásné příhody týče, mohla jsi mu zkusit vyprávět něco o obětování bohům a kanibalech. Ode mě to zahnalo už všechno úchyly i lidi, kteří se se mnou chtěla spřátelit. Příště to zkus!

3 Majklice†Světice Majklice†Světice | Web | 30. března 2013 v 20:25 | Reagovat

Podobných příhod mám spousty. Jeden chlápek nás třeba sledoval ze ZOO až do školy, a že to byla dálka. Sranda byla.  
Pepřák s sebou sice nosím, ale taky moc nepomáhá. Vždycky ho strašně dlouho lovím a mezitím si tak s tím úchylákem kecám. Potom odcházím s tím, že: "Fakt vám děkuju, že jste mě nezabil." :D

4 Rabe Rabe | Web | 30. března 2013 v 21:25 | Reagovat

tak já spoléhám na rychlé nohy :-D nejhorší je že úchyláci jsou i ve vlaku to už člověk neví kam se schovat :-D a obrázek je úžasný ;-)

5 Kája Kája | Web | 31. března 2013 v 12:27 | Reagovat

Tsss za to ,,bo co" bych tě nejradši zaškrtila.
Já spoléhám na to, že mě ochrání můj ,,bojový pes". :D
Podle mamky je pepřák blbost, že by prý ten úchyl mohl pepřák sebrat a použít proti mně.

No a asi víš jak to vypadá, když ho nastříkáš na zem... Kámoška si s tím jednou hrála před školou.

6 pavel pavel | Web | 31. března 2013 v 13:19 | Reagovat

To jsi měla štěstí, že ten druhej chlap, který tě doprovodil domů, taky nebyl úchylák. :D
Slizskej hlas, přemejšlím jak asi zní. :-)

7 Opti-Mystique Opti-Mystique | Web | 31. března 2013 v 19:49 | Reagovat

:3 Akvarelové pastelky! Jak se ti s nimi pracovalo? Vypadá to úžasně, taky bych to chtěla uměěěěěěět <3
Já bych nedala dopustit na můj obří vystřelovací deštník s kovovou špičkou! Nepřekonatelná zbraň! Ale jako pacifista bych asi zdrhala... euhmpf.

8 Hifi Hifi | Web | 1. dubna 2013 v 0:21 | Reagovat

To oko je přinejmenším děsivé.
Stejně jako příhoda tedy. Naštěstí to mám z autobusu i vlaku domů kousek, sic do kopce, ale na vcelku přehledných místech, tedy až na podchod pod kolejemi. Takže když už se vracím pozdě dom, nepřijdu si většinou nějak ohroženě. Ale když ano, pocit je to nepěkný.
Příště bacha, takový talent není dobré ztratit!

9 Tomáš Tomáš | Web | 1. dubna 2013 v 10:54 | Reagovat

Ta povídka je rozhodně zajímavá! :) a ten obrázek! :O nádherný!

10 Angel Darkwood Angel Darkwood | Web | 4. dubna 2013 v 14:44 | Reagovat

Tak jsem si představovala sebe v té situaci a došla jsem k názoru, že já bych mu nebyla schopná ani utéct a nějaká ochranná opatření jako je pepřák vůbec nevlastním, takže bych nejspíš měla o něčem takovém přemýšlet =D Naštěstí s tebou to dopadlo dobře=) Měla jsi fakt štěstí na toho dalšího chlapa, že to nebyl taky nějaký úchylák/zloděj.

11 Destinaetus Destinaetus | E-mail | Web | 16. dubna 2013 v 18:00 | Reagovat

Tak to je story :D :D Sice ti v tom momentu asi bylo dost blbě, ale já se při čtení chlámal :D Poznámky o souběžně probíhajících myšlenkových maratonech jsou vždy na prdel usazující :D

A ta kulturní vložka? Kurde co? Chcu taky umět! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
Oblíbené blogy

Odkazy



Credits
goodstuffnononsense.com, rodiennes.deviantart.com, orangedotgreen.deviantart.com, angooy.deviantart.com, suicdekng.deviantart.com

2011-2017 pieklo.blog.cz