Ježyšimaryja, moravák!

Říjen 2013

Ježyšy, co ste v tom parku oškubali?!

15. října 2013 v 18:18 | Viollet |  Sebevědomí a mindrák
Mám pocit, že veškerá má životní energie odplula kajsi do rekta. Dneska v noci se mi zase zdál jeden z tych vyschízovaných a děsivě živých snů, po kerém ráno mívám pocit, jako bych vůbec nespala, ale probděla den v úplně jiném světě. Zdálo se mi, že jsem byla lovcem. Plížila jsem se lesem a vybíjela mladé rusalky, slabé a bez možnosti se bránit. Enem tak, pro zábavu. Nakonec mě chytila jakási ženská v kožené zbroji, dotáhla mě do vesnice a předhodila vesničanům, keří mě zlámali v kole a stáhli z kůže...
Dokonce se mi prý poslední dobou robí pytle pod očama, bo pořádně nespím. Sic je pravda, že se ze mě stal řádný kofeinový feťák, bo do sebe denně naliju několik konvic čaje. Nemyslím si, že by to mělo až take drastické dopady na můj spánek, bo blbě se mi usínalo dycky. Ať už s čajem nebo bez. Ale dluho jsem neměla tak intenzivní sny, abych se ráno (a celý zbytek dne) cítila totálně vyřízená a kolikrát ani nevěděla, co byl sen a co realita.

Tož ale, co jsem chtěla napsati dříve, než mi zas selže paměť, a já budu bezstarostně plavati v jiném kosmu.

Už je to cez týden, co se uskutečnila bitva o Morii, letos už jedenáctý ročník. Tudle jsme se vraceli do věže, poté, co jsme dostali od skřetů po čuni. Tož ale co nevidím, dole v listí! Nádherný brk. Žel bohům se mi ale nepodařilo identifikovat, jaký fógl jej upustil, tož přikládám fotku, esli by mi kdosi nepomoh. Doma nás napadlo, že by mohlo být z výra, ale nevím, jak moc je to pravděpodobné. Peří už pár měsíců sbírám, ale nikdy se mi nepoštěstilo najít jakési dravčí.


Ináč bitva byla parádní, sic jsme prohráli (avšak enem o chlup!). Naneštěstí, až do jara mám s válčením utrum, tož budu hnípat doma a vydělávat si na kostým. Též mě napadlo, že si sednu k té hromádce korálků, co jsem si o prázdnínách nakupila, a zkusím cosi zmatlat, spolu s tím nakřečkovaným peřím. Dyž jsem je počítala naposled, dohrabala jsem se k jakýmsi osmdesáti...



Turnaj v Medžiku

1. října 2013 v 17:55 | Viollet |  Sebevědomí a mindrák
Eště předtím to vypadalo, že si užiju krásný asociální víkend. A nakonec guvík. Stojím u přepážky a kupuju si obousměrný lístek do Ostravy...
Co mě vůbec přimělo suhlasit, že pojedu? S magicem jsem začla snad kajsi v prosincu a ke hraní se dostala raz za čas, dyž byla nálada. Na pravidla se eště občas doptávám během hry, furt robím zbrklé chyby, mám šílený problém se soustředěním a hrát s kýmkoliv jiným, než se svým chlopem, mi přišlo nemyslitelné. Tudíž představa, že bych měla jít na jakýsi turnaj, se mi jevila spíš jako nepovedený ftip... A stejnak jsem se nechala překecat! Bo mi bylo řečeno, že ide o turnaj začátečnický (což byl, jak se pozděj ukázalo, omyl jak hovado).


Netrvalo pár minut a z hlavního nádraží jsme se autem dopravili k herně, spolu s přitelovým kamarádem. Tehdá už mě začaly přepadat silné zaječí myšlenky. Vevnitř bylo docela plno, až na jednu babu samí chalani, do začátku zbývala cirka půlhodina. Sedli jsme si ke stolu, kerý se zdál prázdný, a zatímco ti dva se pustili do řešení jakýchsi karetních záležitostí, já si vytáhla housku s plastovým margarínem a předstírala, že jsem v jiném kosmu.
Pár minut po desáté na zdi visel papír a my byli vyzváni na první kolo. Mělo jich být celkem pět, zapsalo se dohromady čtrnáct hráčů. Můj soupeř byl jakýsi malý kluk. Sotva jsme si sedli ke stolu, v hlavě mi začalo řádit 26359 šotků, keří šecky dosud nashromažděné vědomosti vyházeli uchem. Jak se nakonec ukázalo, burdyl jsme v tom měli oba dva, a to solidní. Naštěstí si po chvíli přised aj ten kamarád, kerý nám podal pomocnou hnátu. Jakýmsi záhadným způsobem se mi podařilo vyhrát, 2:1. Druhé kolo už se mi stresem přestal točit žaludek, v naivním domění, že to zas tak hrozné nebude. Avšak ve chvíli, kdy si protihráč na stůl rozhrnul herní podložku, což není zrovna levná sranda, napadlo mě, že na začátečníka moc nevypadá, tož mi ten úsměv trochu ztvrdl. Moment překvapení byl, dyž jsme zjistili, že oba hrajeme s modrým merfolkovým balíčkem. Problém však byl, že jeho stál minimálně litr, což ten můj asi tři stovky, a eště ho skládal chlop. Tož jsem v přátelském duchu dostala po hubě, zase 2:1. Ve třetím kole mě ten přiblbý úsměv přešel úplně, páč jsem zjistila, že ten přítelův slavný balík je absolutně nehratelný. Ve čtvrtém už u stolu okouněl mistr sám, kerý vypadal, že se asi každou chvilu podělá smíchy, dyž se snažil o jakusi pseudoobhajobu. V tu chvilu jsem si hrozně přála, abych u sebe měla svůj luk a za pár šípů, neměkčených. Páté kolo ani nestojí za řeč, to už byl vyloženě výsměch do ksichtu.


Kupodivu jsem neskončila na posledním místě, ba ani předposledním. Cenou útěchy budiž mi promokarta.

Zkušenost to určitě nebyla špatná, dostala jsem pár rad pro příště, zjistila jsem, jaké to je hrát s kýmsi iným. Co mi ale vadilo, že turnaj byl dost nevyrovnaný, stáli proti sobě jak profesionálové s balíky za několik tisíc, tak začátečníci. Možná se eště kdesi ukážu, možná taky ne. Pokud jo, bylo by asi lepší vzít si příklad z Rimmera a založit si jakýsi herní záznamník, abych s ním mohla okolí srát a unudit ho k smrti...
Oblíbené blogy

Odkazy



Credits
goodstuffnononsense.com, rodiennes.deviantart.com, orangedotgreen.deviantart.com, angooy.deviantart.com, suicdekng.deviantart.com

2011-2017 pieklo.blog.cz