Ježyšimaryja, moravák!

Březen 2014

Posun do zatuchlých končin

23. března 2014 v 20:55 | Viollet |  Školní projekty
Idu spát. Kolem hlavy mi lítají modré stránky. Počítám je místo oveček. A pak mě pronásledujou ve snu, cez den se napichuju na cizí redispera zákeřně čouhající z tašek, ve vlasech mám místo zubní pasty bílou tuš a do monitoru mi narážejí mouchy.



Ve zkratce - mastit se s každou ilustrací anilinkama a akvarelem jak cock je nevděčná a naprosto zbytečná práce, tož jsem si sehnala červenou tuš, modré papíry, červenou prupisku a nové redispero s tenkým hrotem (páč moje poslední se mi jaksi omylem zabodlo do ruky a zlomilo se) a zrobila to jednodušej. Načež začal Pan učitelka plesat radostí, že nevěděl, kaj mě má za ty tři roky posunout, a že jsem se konečně posunula sama (kaj?!). Jakože předtím to sice byly ilustrace, ale popisné a vyšudlané a moc vypiplané a prostě je to sračka, Radko (si říkám, esli to, co kresím běžně, je vážně taka břečka, bo co).


Ilustrace do knížky a návrat lampy z křemíkového nebe

14. března 2014 v 19:43 | Viollet |  Školní projekty
Znáte ten osvěžující pocit, dyž vstáváte v šest ráno, abyste mohli začít s činností, kerá vás poslední dobou tak moc naplňuje? Pocit uspokojení z dobře odvedené práce, pocit vědomí, že jste se po dluhé době konečně pořádně nadchli pro cosi, co má sysel? Já teda ne.
Tož... Zezačátku mě to aj bavilo, hrbit se štyři dny vkuse bez přestávky nad dvěma ilustracema, dokonce aj ve škole a doma v pozdních hodinách, bo mám konečně po osmi měsících opravenú lampu (poté, co mi explodovala po čtyřdenním intenzivním čáráním Rusalky). Avšak představa, že do pondělí mám stihnut dalších sedm stránek, je značně demotivující. Zítra si pravděpodobně přispím a též protáhnu svá skoliotická záda, páč kreslení mě ničí (a možná v tom má prsty aj mé sociální polorozpadlé křeslo a školní židle).


Kniha bude pravděpodobně na téma sny, jakýchsi dvacet stránek s ilustracema a ochuzeným textem (už si fakt připadám jak magor s tím, že furt čárám stromy). Problém je, že jsem se sekla už po druhé, bo většinou se mi zdaj morbidní prasárny o válce, apokalypse a vyšinutých lidech. Aspoň pro jednou jsem chtěla zrobit cosi optimističtějšího, dokonce jsem do knihy vybrala papír jiné barvy než fekální hnědé!


Oba sny ve mě dost zanechaly, přemýšlím, či je rozvést dál. O víkendu mi pravděpodobně exploduje mozek (a třebas po něm bude následovat aj ta opravená lampa).


Rozjímání o chlebu II. (tentokrát bez plísně)

5. března 2014 v 16:43 | Viollet |  Sebevědomí a mindrák
Na zaprášeném stole se mi válí hrouda práce. Tož že by té hotové přibývalo, se jaksi říct nedá. A pokud přeci, tak jsou to artová hovna do školy, kerá ani nestojí za zveřejnění. Nebo taky zakázka, kerá zatím musí zůstat schovaná v šufleti, dokud projekt oficiálně nespatří světlo světa (což bude doufám brzy, bo se chcu konečně podělit o cosi plnohodnotného). A eště mi bylo vyčteno, že na svůj blogísek smolím, opět.

Hrozně mě mrzí, jak marním čas. Tím nemyslím ani tak hovnění v textovém editoru, jako školu. Možná to zní idiotsky a pubertálně, ale už třetím rokem zjišťuju, že mě grafický design vůbec nenaplňuje, a že rozhodování se ve třinácti letech o budoucnosti je strašná sprostost. Na druhou stranu si ale nedokážu představit, kam jinam bych šla, bo ani není z čeho pořádně vybrat. Přes to šecko můžu po dlouhé době říct, že se cítím šťastně jak sluníčko na hnoju, což je možná důvodem, proč na blog píšu tak málo (plus fakt, že jsem líná šunka).

Už jsou to tři dny, co jsem se vrátila dom z Německa. Fotek moc nemám, jako obvykle, bo tahat po kapsách foťák je moc zátěžové. Zato jsem si do Česka dotáhla skleničku výborné marmelády, dva sáčky sypaného ovocného čaje, dvě plechovky chilli pasty, kerá vám při větším množstvím způsobí tekutou stolici a pocit lítání, jednu flašku tekuté chilli omáčky, cukroví chutí podobné vanilkovým rohlíčkům, co měli v pekárně čerstvě napečené každý den (♥), ručně vyrobené přírodní mýdlo, dvě nové metlácké trika, jedno myláškovo vypůjčené a vestu s nášivkama, kerou máme skoro stejnou (pro takový ten hřejivý pocit, že i přes vzdálenost tisíc kilometrů máme cosi, co nás spojuje)...

Oblíbené blogy

Odkazy



Credits
goodstuffnononsense.com, rodiennes.deviantart.com, orangedotgreen.deviantart.com, angooy.deviantart.com, suicdekng.deviantart.com

2011-2017 pieklo.blog.cz