Ježyšimaryja, moravák!

Červen 2014

Polib si lišku

27. června 2014 v 13:00 | Viollet |  Sebevědomí a mindrák
Po předešlém pondělním útěku a ignorovaném sportovním dni v úterý následovala středa, a to už ze třídy nedošel nikdo. Z ostatních ročníků se na školu nevybodli enem dva lidi, což už dohromady čítalo tři na celé škole. Češtinář měl z našeho ochuzeného počtu řiť. Většinu školního dne jsme s učitelem občanky diskutovali o hudbě a pouštěli si ukázky svých oblíbených písniček. Přestože jsme šici tři posluchali metal, skoro na ničem jsme se neshodli. Tož jsem aspoň učitele kulturně obohatila a seznámila ho s folk metalem, páč byl jako příznivec folkloru zvědavý, oč ide.


Zezačátku komentoval videoklip, hudební nástroje, tradiční finský tanec... Jakmile se začlo zpívat, schoval hlavu do dlaní a začal se smát (možná zoufale?), jeho pocity se mi podrobněj identifikovat nezdařilo.

Ve čtvrtek už jsem se ani neobtěžovala kajsi chodit. Sestříčka, zvaná též Moucha, měla fajný nápad zrobit si s partijou výlet do Hodoňovic, na Lašský Dvůr. Z Frýdku-Místku jsme vlakem ujeli jednu zastávku do Bašky a pak slušnou štreku bloudili pěšky s navigací v mobilu, která nás chvílema posílala úplně do pryč. Ale stálo to za to, bo moct si pochovat malou lištičku v náruči, to se každý den nestává. O_O



Zmasti si sám: ozdoby do vlasů

23. června 2014 v 13:04 | Viollet |  Tipy a pseudonávody
Třída III.A je na škole pověstná především tím, že její žáci holdují záškoláctví, flákačství a simulování smrtelných nemocí, díky kterým není možno dostaviti se na testy, zkoušení a podobné zbytečnosti. Není proto překvapující, že i dnešním dnem (jak je vidno, pro většinu opět dnem naprosto zbytečným), nás došlo po skromnu. A to "skromno" si usmyslelo, že vysedávat čtyři hodiny v lavici, kdy už se prakticky nic nedělá, postrádá sysel, tož se sbalilo a zdrhlo ze školy. Rozdíl mezi výše zmíněným skromnem a třídním kolektivem z bývalé školy je, že jsme se uvolili u nejflegmatičtější učitelky, a po cestě dol nedusali jako stádo bizonů, kerému v cestě nestojí ani dveře od šatny (to by nás žiďas ředitel do jednoho vykopal ze školy, asi). Ne, že by mě přepadaly útěkářské myšlenky, ale hnípat ve třídě jako jediný člověk, co měl naděláno a nešel, to se mi též nechtělo.

Inu, k věci. Nedávno jsem prohrabávala tašku s poklady a našla pytlík bavlnek. Přišlo mi líto z něch cosi nezrobit dřív, než je šotci začarujou do jakéhosi nerozpletitelného uzlu, jak už se občas stává. Do pletení náramků už se moc nehrnu, hlavně při vzpomínce na jeden konkrétní, kerý mám rozdělaný minimálně rok a půl. Naposled jsem ho zkoušela dokončit v čekárně na chirurgii, jako zoufalý pokus zklidnit svou vyschízovanou mysl, jenže to jaksi nevyšlo, ruce se mi klepaly jak hovád a chyb se mi podařilo nasekat tolik, že na spravování nemám ani pomyšlení. Oproti náramkům mají takové copánky do vlasů hned několik výhod - nedá se na něch nic moc zmastit a jejich výroba trvá podstatně kratší dobu.



Po chilli a cibuli vůně z úst se neline

19. června 2014 v 23:25 | Viollet |  Sebevědomí a mindrák
Na skeneru se mi povalujou letenky do Říše, zatím na ně dva měsíce sedal enem prach (jako na hromadu dalších naprosto překážejících věcí, které se raz za čas sesypou na zem jako lavina bordela). Než si ale někam sednu i já a užiju si tu spoustu srandy spojenou se strachem z létání a cestovní hnačkou, počkám si takový týden. Zatímco Ády odjíždí válet si šunky do Chorvatska a Ente zase do Polska, já budu trčet ve škole, vyklízet smradlavou šatnu a lžičkou zpod lavic odrbávat žvýkačky a víčka od fekální aktívie tvarohové (nevím, kdy a kdo ju tam nalepil, páč už snad čtyři roky podobný úklid nikdo neprováděl - kufr se mi protočil tak načtyřikrát).

Kromě objevování nového života pod lavicí mě též čekají dva měsíce na dokončení zakázky, tož vandráka zase nedokreslím, páč nebude čas. Zaslouží si minimálně omluvu, chudák. Pomalu se snažím sesbírat nápady na další knížku. Tentokrát mi za zadkem nezahoří žádný zákeřný termit odevzdání práce, takže budu mít daleko více času a nebudu muset z hlávky tlačit voloviny na poslední chvilu.

Počítám s tím, že za dva měsíce prázdnin se snad cosi zajímavého stane a já budu mít konečně o čem psát. Třebas vedle mě spadne satelit nebo uvidím létající talíř, cojávím. Takhle si člověk smaží palici nesmyslnými úkoly do výtvarných předmětů, je protivný, chodí prakticky enem do školy a ze školy dom, kde se na šecko stejně nakonec vydlabe a zapne kompjůtr, protože na nějaké projekty nemá náladu ani inspiraci. Ke všemu mi bylo vytčeno, že moc hraju. Teď už sice nehraju, ale o to více žeru. A protože mě hrozně mrzelo, že každou středu, co maj ve Veze pečivo, na mě nezbyde ani ochuzený drobet, páč kolem odpoledne je vše beznadějně vyžrané (důchodci se na to slétávaj jak muchy na guven), upekla jsem si doma pizzu. Hned několikrát.
Oblíbené blogy

Odkazy



Credits
goodstuffnononsense.com, rodiennes.deviantart.com, orangedotgreen.deviantart.com, angooy.deviantart.com, suicdekng.deviantart.com

2011-2017 pieklo.blog.cz