Ježyšimaryja, moravák!

Knižní vazba

Gumová bageta

14. ledna 2016 v 16:00 | Viollet
Konecne se mi podarilo nastelovat skener! Necht zijou kvalitne oskenovane kresby, dokumenty monstroznich velikosti a zasekany kompjutr. A pry ze to nejde (aneb co si clovek neudela sam, to nema).

Uprene hledim na posledni dva listy sveho vandrakoidniho projektu a premyslim nad nazvem clanku. Pak me najednou napadne ''gumova bageta''. Spise nez nechut citim jakousi nostalgii. Tezko uverit, ze se mi styska po domove. Po prochazkach zaplivanymi sidlistmi, soc panelacich, ochuzenem pseudolese a gumovem pecivu. Na prvni pohled docela odpudiva kombinace. Na ten druhy pravdepodobne moje muza...


Chorály o pyji a jiné všední skutečnosti

11. července 2015 v 21:52 | Viollet
Už jen čtyři dny sedm dní mě dělí od odletu do Říše. A tentokrát se nemusím starat o zpáteční letenku, hehe. Pomalu se loučím s Českem a křečkuju papírnictví do zásoby, bo v Reichu se mi dosud nepodařilo narazit na žádný seriózní obchod s uměleckými potřebami. Zatím se mi kdovíjak nedaří. Když jsem šla na nákup posledně, místo hnědých A4 měli jen A3, tudíž nešly narvat do složky. Přestože bylo ráno čisté nebe, na cestě dom se strhl déšť a 48 korun odletělo dořitě. Nebo spíš odplavalo...

Nedávno se mi podařilo dokončit jedenáctou stránku. A moc by mě mrzelo, kdybych během čárání zjistila, že došel papír.



Jelikož se mi zas povedlo zrasit další pero, místo čmárání teď šiju. Zas taková zábava to není, ale ráda bych měla kam nacpat skicář, aby se v tašce neponičil.

Další sonda do vandrákova života

18. června 2015 v 11:35 | Viollet
Zas mám jakýsik překopaný fungovací režim. Vstávám v poledne, celý den čmárám, ve dvě ráno brakuju lednicu a ve tři obvykle usínám. Včerejší pozdní konverzování s Mon mi dalo možnost zjistit, že chleba s hummusem a veganským sýrem smrdí jak koňské lejno (avšak po chuťové stránce velice lahodná záležitost). Hlad se holt zaspává velice těžko.

Účelem tohoto článku však není informovat o zápachu výše zmíněného chodu, nýbrž sdílení výsledků mého několikadenního úsilí! Mám ze sebe dobrý pocit, což se moc často nestává. Sic postupuju šnečím tempem, bo projekt byl započat kajsik v lednu nebo únoru a já mám načáraných teprv devět stran (bo škola), ovšem pořád je velikým úspěchem fakt, že se stále snažím a baví mě to!


Krátký výcuc + kulturní vložka

11. května 2015 v 16:22 | Viollet
Dostávám se do fáze, kdy aj čumění do stropu zdá se zábavnějším. Přednostně robím věci, ke kterým jsem se tuze dlouho neměla (včetně úklidu). Dějiny umění už mi lezou nosem, v palici mi zůstala snad jen pulsující barevná hmota a rotující chaos. V noci mě chodí děsit ženy Williema de Kooninga. Ve snaze zapamatovat si všecky směry, umělce a odborné termity, kráčím ve svých stopách a po bytě vylepuju žluté lístečky. Kandinskij a Štýrský šli na hajzl. Občas si musím dopomoct lepící páskou. Beztak to k ničemu nebude, auf Wiedersehen v září (a možná zbytečně přičerňuju, jako vždycky).

.
(zde jest další stránka z knížky, na které pořád dělám)

Už dlouho si pohrávám s myšlenkou, co zrobit se svým blogem. Nakonec jsem se usmyslela, že ho nechám žít (pár malých úprav snad postačí), a pro reprezentativní účely založila tumblr (přece nemůžu kdekoho odkázat na své fekální články, co kdyby se ptal enem po mých čmáranicích). Taky by mě v životě nenapadlo, žě si někdy pořídím Moleskine a založím účet na instagramu. Nejspíš jsem se v noci musela praštit do palice.

Za zádelí doutná mi malý plamínek

25. března 2015 v 19:30 | Viollet
Opět se potvrzuje teorie relativity. Zatímco nekonečné hodiny strávené v ústavu táhnou se 4654678 let (klasifikace jest téměř uzavřena a není do čeho dloubnout), čas na přípravu k maturitě se nemilosrdně krátí. Jsem v rektu. Celé dny řeším existenciální otázky, hrabu se v materiálech do češtiny a prstem v nose. V hlavě mám strašný brajgl a nemůžu se ani vypsat na vlastní blog - děsí mě, jak jsou všecky známosti propojené. Začínám rezignovat a radši si představuju, že lítám po Temerských lesích. Je to daleko větší zábava než pozorovat, jak chlast přetváří lidi v trosky.


Na jakýsik čas jsem pravděpodobně dočárala...

Fógli, fógli všude

27. února 2015 v 18:39 | Viollet
Jsou dny, kdy je lepší nevystrčit haxny z postele. Třeba dnes. Preventivně. Tenhle posmolený týden je celý vadný.
Všecko se mi kazí pod rukama. Tuhle jsem si nedávno koupila nové štrample a hle, už je v nich ďura! V pořadí celkem třetí, které se rozthaly, z toho jedny měly být jakože pevné a kvalitní. U čtvrtých se loupe potisk. Štětec na malování se mi kompletně rozpadl v ruce. Dva dny zpátky mi vítr odfoukl naušnici (fakt stupidní). Včera na mě spadlo šufle, tož aj vlastní stůl mi chce dát sbohy. Počítač nejspíš taky, už neutáhne ani fotošop, dneska se několikrát vypnul. Práce do školy jest v rektu. Podělala jsem dva výkresy, jeden zamazala mastnýma prackama a další pokaňkala bílou tuší. Neumím uřezat ani blbý papír, zato se o něj umím hezky pořezat. Lidi venku se chovají mrdle a nelogicky, motají se do cesty, blbě čučí a vedou divné řeči, začínám z nich mít strach. Připadám si jak v nepovedeném komiksu. A taky mě strašně sere, že dneska žádná věc pořádně nevydrží. Abych zas do školy začla nosit šitíčko a o přestávkách si spravovala hadry.

Snažila jsem se jaksi zužitkovat svůj volný čas a načárat aspoň jednu stránku. Stihla jsem sice dvě, ale jedna se mi vůbec nelíbí. Takže jakoby není.


A jedna hloupá otázka na závěr: co dělá student čtvrtého ročníku umělecké školy v hodinách navrhování?

Ať žije satan

9. února 2015 v 20:09 | Viollet
Někteří lidé jsou nenapravitelní. Můžete si svůj oběd/svačinu/večeřu hlídat obezřetněji, vytapetovat si třebas celou lednicu vzkazy "nežrat", ale všecko je to k ničemu. To je pořád samé "chcu maso, maso, maso". Ale jakmile se vrátí pozdě dom a na sporáku leží strategicky umístěn buřtguláš, stejně sežere můj tempeh se zelím. Tak samo dopadl i označkovaný sojadezert a včerejší pizza. Možná začnu robit cedule o formátu A3. Todle mě vytáčí už z principu - kdyby aspoň onen člověk netvrdil, že by radši žral nemocniční stravu než moje jídlo, bo očividně tomu tak není. O_O

K japonské vazbě - aby všecko nakonec nezůstalo u slibování a plánování (což eště pořád může), snažila jsem se cez týden cosi zpatlat. Vím, že s časem bych měla nakládat jinak, ale musím se nějak odreagovat, bo mi z toho všeho tlaku pomalu začíná hrabat.


 
 

Reklama
Oblíbené blogy

Odkazy



Credits
goodstuffnononsense.com, rodiennes.deviantart.com, orangedotgreen.deviantart.com, angooy.deviantart.com, suicdekng.deviantart.com

2011-2017 pieklo.blog.cz